Zdravím u dalšího článku ze série duševní hygieny! V minulém povídání jsme posvítili na signály ukazující naši vnitřní nespokojenost s naším životem, nyní se podíváme na to, jak tuto nespokojenost řešit.
Důležité je si nejdříve uvědomit, že se nám v životě nic neděje náhodou. Je třeba naučit se vidět i v té největší bolesti, nepříjemnostech či pocitu prázdna potenciál k růstu. Když jsme povrchově naplnění, dlouho nám tento stav nevydrží, protože jsme bytosti plné potřeb a vnitřně je naším cílem se neustále posouvat a doplňovat co nám chybí. Potřebujeme růst a pocit prázdna nebo nenaplnění nás podněcuje k hledání. Tato činnost nás doslova podvědomě nutí vybrušovat ještě více svou osobnost.
Prvním krokem k tomu, abychom změnili svůj pocit prázdnoty, pokud nějaký máme, je nejdříve naučit se brát to všechno co se nám děje, i přes to, že to může vypadat nepříznivě, jako dar, který nás posouvá být lepšími. Na stav neuspokojení a zvláštního prázdna je třeba nahlížet jako na možnost k našemu dalšímu posunu. Druhým krokem, abychom mohli něco ve svém životě změnit, přichází se ztišením se. To nám pomůže najít přesně to, co hledáme.
JAK VÍCE NASLOUCHAT SVÉMU VNITŘNÍMU HLASU?
1) ZPOMALENÍ
Abychom mohli více naslouchat svému nitru a objevit co hledáme, abychom dostali odpověď na to, co nás tíží, je třeba zpomalit. Často si kvalitu svého života uvědomujeme ve chvíli, kdy utichneme. Kdy se vše kolem nás zastaví a my pouze jsme. Tohoto stavu můžeme dosáhnout meditací, cvičeními, které nás učí zklidnit svůj dech, pobytem v přírodě, jednoduše tím, když svůj čas začneme trávíme více sami se sebou. Hodně lidí si v posledních letech oblíbilo "chození do tmy" (pozn. Terapie tmou). Tento léčebný pobyt člověka vysloveně donutí odříznout se od světa na povrchu a přiblížit se k tomu vnitřnímu. Není třeba však hned chodit do tmy, abychom se k sobě a svému vnitřnímu hlasu přiblížili a slyšeli ho. Naše duše od nás potřebuje jen vyhradit prostor. Potřebuje nechat ji mluvit. A my abychom ji slyšeli, se musíme ztišit. Pokud jsme v neustálém presu, přiblížit se nám nepovede.
Jak se tedy k sobě více dostat?
Je třeba:
omezit aktivity (např. televizi, sociální sítě,..), které k nám vysílají neustálý tok informací,
omezit kontakt s druhými lidmi (např. jít sám na procházku), díky tomu vnímáme jemno-hmotné energie kolem nás,
dělat si chvilky, ve kterých nás nikdo nebude rušit (meditace, vyhrazený čas na kávu či čaj, procházka,..).
2) TADY A TEĎ
Co nám může dále pomoci
vyznat se v sobě?
Naučit se být tady a teď. Tato fráze je nám v posledních letech často předhazována v knihách, na seminářích, v časopisech nebo v článcích duchovní i psychologické tématiky. Všude se mluví o tom, jak je důležité být v přítomnosti. Neznamená to, že nebudeme řešit budoucnost - co budu zítra jíst, kde spát, a naopak ani to, že minulost vytěsním a budu dělat, že na mě neměla vliv.
Být v přítomnosti je naučit se užívat si přítomné chvíle a odprostit se od všech myšlenek na budoucnost a minulost.
Když jsem tady a teď, nemám strach, protože nepřemýšlím nad tím co bylo nebo co bude. Díky tomu si uvědomujeme jen to TEĎ.
JAK SE K TOMUTO STAVU DOSTAT?
skrze svůj dech
Ideální technika pro zklidnění našeho těla a vnímání je 10 pomalých a hlubokých nádechů a výdechů. Ty nám pomohou dostat se do přítomnosti a odprostí nás od chaotických myšlenek v naší hlavě. Navíc se díky vědomému dýchání uvolní tělo, které mohlo být ještě před nějakou dobu v nepříjemné křeči a tlaku.
skrze svých 5 smyslů
Technika 5 smyslů nás dokáže dokonale dostat do přítomného okamžiku. Jediné, co je třeba udělat, je se v konkrétní chvíli zastavit a zaměřit se na to, co slyšíme, co vidíme, co cítíme na jazyku, co vnímáme hmatem a co cítíme za vůni kolem sebe. Pokud projedeme postupně všechny své smysly, během chvilky se zklidníme
Je třeba si ale uvědomit, že ani jedna technika se bez naší vůle nemůže podařit. Je proto dobré zařídit si takové podmínky, které nás pobídnou k pravidelnému plnění. Můžete výše uvedené praktikovat ze začátku ve dvojici, abyste byli v technikách vytrvalí a překonali počáteční nechuť. Je také dobré říct o tomto praktikování svým blízkým. Ty Vám pak díky informovanosti dopřejí snadněji prostor, který potřebujete - pohlídají děti, nechají Vás o samotě, podpoří Vás. Nejde o to vyhradit si hodiny, ale denně alespoň 5 pravidelných minut.
3) RITUÁLY
Když se chceme ukotvit a více se spojit s elementem země, který představuje zklidnění, vnitřní stabilitu a vůli, pomoci nám mohou pravidelné rituály. Rituál je opakující se činnost, která nám pravidelným opakováním dodává pocit klidu. Čištění zubů, večeře ve stejný čas, ranní voda s citronem, ranní otužování, pravidelná večerní procházka se psem, kafe po obědě, dechová technika před spaním, jóga – to vše jsou rituály. Stejně tak důležité jsou i pracovní rituály – napsat si každý den při snídani, co musíte dnes udělat, sestavit si seznam činností, které byste si přáli stihnout a připojit k tomu každodenní zamyšlení:
„Co bude dnes mým zdrojem energie?“
4) SEZNAM ZDROJŮ
Když se chceme propojit se sebou a žít svůj život více v harmonii, je důležité zamyslet se nad tím, co nám dělá v našem životě dobře. Někdo ke svému štěstí potřebuje tanec, jiný zpěv. Někomu rozzáří úsměv na tváři dobrá hudba, jinému pomáhá v naplněném žití kvalitní jídlo a pití. Mohou to však být i činnosti, kteří ostatní nechápou – nějaký nevšední koníček či rituály, kterým nikdo moc nerozumí. Je důležité si ale uvědomit, že když je člověk šťastnější, tvoří i lepší svět – změna jde vždy od nás samých. Je třeba své koníčky a zájmy, i přes to, že je ostatní nechápou, chránit. Dělat to, co Vás baví (pokud tím samozřejmě neubližujeme druhým), není egoismus, je to naplňování Vaší vnitřní radosti, kterou pak můžete předat dál.
Často se stává a poslouchám to v poradně celkem běžně, že nám někdo brání v naplnění našich koníčků. Pokud tomu tak je, je třeba si položit otázku, zda je správné, že Vás někdo omezuje v aktivitách, které máte rádi. Má Vás pak tento člověk s tímto postojem opravdu rád? Není vztah, ať je jakéhokoli typu, o tom, respektovat druhého – to jaký je, co se mu líbí a co má rád?
5) PŘEMÝŠLENÍ NAD NAŠÍM ODKAZEM
Součástí toho přijít na to, co ve svém životě chceme, je pokládat si dobré otázky. Zapřemýšlet třeba nad tím, co bychom chtěli, aby o nás říkali naše děti, naše vnoučata – tím nás to nutí přemýšlet nad smyslem svého života. Když se podíváme zpátky, často si lidé z rodiny, kteří již odešli, pamatujeme na základě jejich vlastností nebo činností, které dělali. Například vzpomínáme na babičku, která vždy dobře pekla a v nás to vyvolávalo pocit domova. Nebo si vzpomeneme na strýčka, který nás bral s sebou na ryby a tím nám vytvořil krásné chvíle, či na dědečka, který vždy, když jsme potřebovali pomoci, přijel a pomohl. Ne každý člověk se stane slavným spisovatelem, známým obchodníkem nebo dobrým zpěvákem. Často ty „drobné“ laskavosti pro druhé jsou tím, co zůstává zachováno. Co dá jedou odkaz do rodiny, ve které na nás budou vzpomínat. A ve které se můžeme stát vzorem. Svým chováním dáváme více než si myslíme.
Zamyslete proto nad tím, jak chcete být druhými vnímáni?
Jako hodné tety či strejdové?
Nebo jako správně bláznivé babičky či dědečkové?
Nebo jako ty, kteří byli silní a odvážně se postavili každé překážce?
Svůj odkaz si tvoříte sami, na základě Vašich vlastností a chování na Vás bude vzpomínáno a pravděpodobně to ovlivní nejednu duši.
Dnes to byli tipy především ke zklidnění naší mysli a dostání se tak do stavu vědomého. Příště půjdeme více konkrétněji - ke srovnání si toho, jak to ve svém životě máme nastaveno a zda v některých ohledech nepřišel čas si trochu zauklízet. Díky tomu pak dostaneme prostor do svého života něco nového přidat. Třeba svůj zapomenutý talent? :-) O tom ale příště.
Krásné dny!
Autor: Tereza
コメント