Poslední týdny jsou v poradně hodně náročné. Konzultace od rána do večera, vybookované nejen klasické termíny, ale i expresy. Nedivím se. Aktuální konstelace jedou tvrdě. Uran boří a háže nám klacky pod nohy, a otáčející se Jupiter bere naději. Můžeme mít pocit, že se nedaří. Že to nejede podle plánu nebo dokonce zažíváme šoky, které nás vykolejují.
Planetární postavení je nemilosrdné, na druhou stranu je třeba se na věci dívat i druhým pohledem. Třeba tak, že možná tyto lekce potřebujeme. Že nás učí komunikovat svoje potřeby, nastavovat hranice, učí nás se vyznat v tom, co vlastně chceme a jaké máme priority.
Samozřejmě vždy záleží na tom, jaké jsou naše osobní planety v horoskopu, protože někoho se to, co se děje na obloze a má vliv na nás dolů, skoro vůbec nedotýká a druhý hasí jednu bombu za druhou. Co by však mohlo převládat ale u všech, je jakási pachuť něčeho ve vzduchu. Není to ideál. Možná by to chtělo k té spokojenosti tohle či tohle.
A co je tedy teď nejvíc cítit?
ZŮSTAT/ODEJÍT?
Venuše vs. Uran
Pomalu plížící se opozice mezi Venuší, planetou lásky, vztahů, pohody a Uranem, planetou změn, reformace, překvapení. Toto jede v opakovaných intervalech už několik měsíců a teď jsme zase ve fázi, kdy se planety spojily. To způsobuje, že naše emoce skákají sem tam a naše rozpoložení může být jako na horské dráze.
V našich vztazích zažíváme poměrně perné chvilky, kdy dochází k rozhodnutí. Zatím spíše racionálnímu, ale emoce s námi celkem hází, takže nemáme daleko k tomu udělat i to neracionální. Tím bysme si však moc nepomohli, protože až tento aspekt přejde, naše myšlenky i emoce se uklidní a my budeme všechno vidět více s odstupem a tím pádem se i rozhodovat s větším klidem. Nemůžeme však vyloučit, že nás to neláká. Hodit vidle do toho, co nás štve. Sebrat se a odejít. Bouchnout s dveřmi.
CO S TÍM?
O co však s tímhle celým jde? Zlepšovat. Zkvalitňovat. Pracovat na svých nezvládlých vzorcích chování, nastavit si to v životě lépe. Díky těmto konstelacím vidíme realitu. Možná až moc tvrdě, ale abychom to viděli a nacítili, je to potřebné. Ne však vždy k okamžitému lámání, ale aktuálně spíše ke zvědomění si svých priorit. Cesta není vždy odejít nebo právě hned bouchnout dveřmi. Cesta je nejdříve vidět. UVĚDOMIT SI PROČ SE NÁM TO VŮBEC DĚJE a CO NÁM TO O NÁS ŘÍKÁ.
Co nám to říká o tom, jak umíme pracovat se svými emocemi.
Jak se nám daří s druhými komunikovat, a jestli to vůbec umíme.
Jak třeba i dokážeme nastavovat ve svém životě hranice a rozpoznat kdy jsou překročeny.
Těch témat je tam strašně moc, ale ideální stav je teď pozorovat a ptát se sám sebe, co z mých vzorců je to, co mi přitáhlo situace, které zrovna zažívám. Kde je jednoduše řečeno v mých vzorcích chování ten zakopaný pes.
Klidný víkend!
Autor: Tereza
Commentaires