Každý den děláme "velká" i "nevelká" rozhodnutí. Rozhodnout se mít hezký den i když prší. Rozhodnout se si vzít ráno šaty a druhý den zase pohodlné, volné kalhoty. Rozhodnout se dát si čaj místo kávy, udělat si ráno dobrou snídani nebo si jen vzít rychle banán.
Některá rozhodnutí se můžou zdát malá, nepodstatná ale ve skutečnosti tvoří náš život, náš den, tvoří to, jak se budeme cítit.
Někdy jsme postavení před to se rozhodnout, zda dáme přednost sobě před druhými. Zda zvolíme odpočinek nebo práci. Zda se odstěhujeme na druhý konec světa či se rozhodneme změnit práci, i přes to, že je to pro nás naše poslední jistota.
Někdy jsou chvíle, kdy musíme udělat naprosto nelogické, nerozumné řešení. Jenže my to tak cítíme. Něco v nás nám nešeptává, že tohle je ono. Cítíme to tak. Nedává to smysl, ale my víme, že když to neuděláme, bude náš život postrádat právě ten smysl. A tak kráčíme a děláme rozhodnutí. Logická i nelogická. Rozumná či nerozumná. Citová a procítěná.
Tlak, který na sebe někdy vytváříme, abychom se rozhodli správně, je zbytečný.
Možná, že správně řešení prostě neexistuje.
Možná, že existuje jen volba rozhodnout se v tu chvíli tak, jak to zrovna cítíme.
A tak kráčejme a dělejme rozhodnutí. Ze srdce, z rozumu, tak, jak to zrovna cítíme.
Autor: Tereza
Comments